První jízda vlakem v Indii byla celkem pohodová. Jen na nádraží v Trivandrumu byly zmatky s odjezdem vlaku, protože kvůli následkům tropické bouře vlak postupně nabíral zpoždění. Ale to vám nikdo neřekne, jen se prostě čeká. Až pak konečně přijel dlouhatánský vlak. Já jsem měla koupené místo v druhé třídě, kde je vagón rozdělený modrými záclonami na jednotlivé kupé. Uvnitř jsou nad sebou dvě a dvě místa na sezení či ležení. Dohromady tedy takové čtyři tvrdší postele.

V mém kupé seděl mladý manželský pár a starší pán. Mladík se dal se mnou do řeči ještě než se vlak rozjel. Vrací se s manželkou z výletu po Kérale. Shodou náhod byli na některých místech, kam se za pár dní také chystám. Ukázovali mi krásné fotky a hrozně se divili, že jedu sama a nenajmu si nějakého průvodce. Teď se vrací domů a čeká je 36 hodinová (!) cesta tímto vlakem, někam k Bombaji. 

Pána naproti mě také čeká více než den cestování. Je mu 74 let a vrací se z obchodní cesty. Ano, ještě pracuje a už dvacet let nebyl u doktora. Od něj jsem se také dozvěděla o tom cyklónu, který se tu přehnal. Něco podobného prý za posledních padesát let nepamatuje. Padaly palmy, jsou zničené domy, lidé jsou bez elektřiny, pátrá se po stovkách námořníků… Těsně než jsem vystoupila, mi pán svěřil svůj recept na pevné zdraví. Nepřejídat se, jíst pomalu, půl hodiny před a hodinu po jídle nepít a cvičit jógu! Každý den začíná pránájámou, dechovými technikami. Já si myslím, že mu to funguje skvěle! Posuďte sami 🙂