V posledních dnech mi v ordinaci začal nápadně přibývat určitý typ pacientů. Muži i ženy, v obrovském pracovním zápřahu, nulovým časem pro sebe a s poznávacím znamením na zápěstí. Super-chytré hodinky propojené s ještě chytřejším telefonem s aplikací, která pravidelně vybízí k tomu, aby se napili, prošli a dýchali.

Sleduji, že opravdu čím dál tím více lidí potřebuje pomocníka, aby poskytli tělu jeho základní potřeby. Ať už je to chytrá aplikace nebo terapeut, který je učí, jak správně dýchat, jíst či chodit.

Přestalo s námi tělo komunikovat? Ne, spíše ho neslyšíme nebo nechceme slyšet. Naše smysly jsou téměř neustále obráceny ven, do světa plného informací a vjemů. Stále reagujeme a jsme ve střehu, abychom všechno zvládli, stihli a byli stále “v obraze”. Na smyslové vnímání těla a pocitů nezbývá prostor a energie.

Začneme se tělem zabývat, až když nám o sobě dává vědět bolestí či vyčerpáním. O těch ale slyšet nechceme a tlumíme tyto signály těla léky nebo přenášíme zodpovědnost za své zdraví na odborníky. Z nepříjemného vnitřního světa opět utíkáme ven, naše vnitřní smysly dál slábnou a tělo trpí.

Jak opět navázat kontakt se svým tělem?

Zkusme to rovnou tady a teď. Sedíte? Zaměřte se na svoje chodidla. Dotýkají se obě země? Celou plochou? Pokud ne, srovnejte se. Opřete se o ně, s nádechem je zatlačte do podlahy a s výdechem  povolte. Můžete párkrát opakovat dokud zřetelně neucítíte svaly stehen, lýtek i chodidel.

Uvědomte si teď kontakt hýždí se sedadlem. Cítíte tvrdý kontakt sedacích kostí? Můžete se zkusit zahýbat pánví dopředu a dozadu a vybrat si pohodlnou pozici pro svá záda. Pokud je to příjemné zkuste alespoň na chvíli napřímit páteř a vytahovat se pomyslně za korunou hlavy, jemně bez přílišného úsilí.

Uvědomte si ramena a šíji. Ztuhlost? Párkrát s nádechem zvedněte ramena nahoru k uším a s výdechem je uvolněte dolu.

Uvědomte si obličej. Jaký mám teď asi výraz v tváři? Tisknu zuby k sobě? Zkusme čelist povolit. Jazyk nechat volně v ústech. Můžeme zamrkat očními víčky a pokud nám to bude příjemné můžeme na pár sekund nechat oči zavřené.

Položíme dlaně na břicho, můžeme si opět zavřít oči a pojďme na pár chvil sledovat, zda ucítíme nějaké pohyby pod dlaněmi. Dýcháme? Jak? Jak se cítíme?

Zkusme tak začít navazovat kontakt s tělem, naslouchat jeho jemným signálům a neignorovat je.

Začínáme sledovat stažení v šíji či zádech? Zjistíme, že skoro nedýcháme? Není divu, protože už pár hodin strnule pracujeme na jednom úkolu? Ještě to pár hodin vydržíme stejně jako včera, nebo konečně vyslechneme signály těla a protáhneme se, projdeme či alespoň změníme pozici sedu? Nebo nás ke změně chování přiměje až permanentní bolest či nenávratné poškození přetěžované oblasti?

Závěrem

Ať už nás z počátku k uvědomění a vyslechnutí těla pobídnou párkrát za den chytré hodinky nebo námi zachycené signály z těla, nezáleží na tom. Začněme pravidelně tělu věnovat pozornost a péči. Vše nám řekne. Jsem si jistá, že za nedlouho to bude s lepším načasováním a větší precizností než s tou nejchytřejší aplikací.