Z Indie jsem si přivezla spoustu knih. Teď zrovna mám rozečtenou jednu, která se v mém volném překladu jmenuje Jak vycvičit divokého slona. Slon je zde metaforou pro lidskou mysl, která bez disciplíny utíká, je nepoddajná a svou neobratností může napáchat spoustu škody. Pokud ale máme odvahu toho divokého slona vycvičit, můžeme v něm postupně získat silného a klidného partnera pro život.

Co na slony neplatí?

Hlavním nástrojem pro krocení toho divokého zvířete v naší hlavě je nácvik tzv. mindfulness. Pro mě tento termín znamená vědomou pozornost a vnímání toho, co se děje teď, přesně v tuto chvíli. Znamená to naučit slona, aby nám neustále neutíkal do neznámých vod budoucnosti, blátivé minulosti ani světa fantazií. Připoutat ho k přítomnému okamžiku ale nejde jen tak. Pokud to zkusíme poprvé, bude se slon samozřejmě bránit, nemá svazování rád. Dlouho to s přítomností nevydrží a utrhne se z řetězu. Násilí zde nemá smysl, slon je silnější než my. Proto například hodinové meditace, kdy se dlouze a marně snažíme o maximální soustředění na přítomný okamžik, nebudou nic jiného než boj nebo v o něco lepším případě útěk slona k hlubokému spánku. S výcvikem jsme se ale nikam neposunuli.

Jak na ně?

Na slony se musí od (pra)lesa. Autorka ve své knize radí, že nejlepším způsobem, jak slona naučit mindfulness, neboli bdělé pozornosti, je postupně ji začlenit do všech činností všedního života. Knížka má 53 kapitol, každá pro jeden týden v roce, každá s jedním úkolem. Na tomto přístupu se mi líbí postupnost, nenásilnost a udržitelnost vědomého přístupu k životu.

Úkol první

Já jsem si minulý týden vyzkoušela (a stále zkouším) úkol první kapitoly. Tím je používat při všedních denních činnostech co nejčastěji nedominantní ruku. A tak se pokouším levou rukou odemykat dveře, čistit zuby, mazat si chleba, otáčet stránky knihy a zvedat k ústům svoje oblíbené velké hrnky s čajem… Smyslem tohoto cvičení je přestat dělat tyto všednodennosti automaticky a bezmyšlenkovitě.

Prvním předpokladem je si vzpomenout, tzn. vypnout autopilota a zkusit činnost druhou rukou. A pak vás čeká legrace. Byla jsem překvapená, jak může být levá ruka tak pomalá a nešikovná! A právě tím, jak je úkol náročný, je mysl na úkol plně soustředěná. Jako při procesu učení.

Zajímavé je také sledovat tu netrpělivost. Prvních pár sekund je zábavné sledovat svoji neobratnost, ale po pár chvilkách se opět automaticky chce úkolů ujmout práva ruka a chce svoji neschopnou sestru ušetřit… Nemám přeci teď čas na tyhle hlouposti. A jsme zpátky na automatu.

Co nám mindfulness přinese?

Proč se ale přesto o tento zdánlivě hloupý úkol snažit? Nedovolí vám to spěchat. Zpomalíte alespoň část svého hektického dne, budete alespoň na chvíli zcela přítomni v činnosti a zklidníte tak roztěkanou mysl. Pomalu a nenásilně pomocí procesu učení a trochy legrace učíte divokého slona poslušnosti a trpělivosti.

Z fyzioterapeutického hlediska má toto konkrétní cvičení několik přínosů. Tím nejzřejmějším je úprava svalových dysbalancí, tzn. svalové nerovnováhy. Každý máme z důvodu dominance jedné horní končetiny převahu svalové síly na jedné paži, která se přes ramenní pletenec přenáší i na páteř. Preference jedné horní končetiny se při každodenních činnostech sčítá a často vznikají bolestivé stavy z důvodu svalového přetížení. Typickým příkladem je syndrom karpálního tunelu, tenisového lokte, bolestivého ramene nebo ztuhlé krční páteře. Zapojení nedominantní ruky a odlehčení druhé ruce znamená prevenci těchto stavů a u již bolavé ruky či páteře pak lepší rekonvalescenci.

Používání nešikovnější ruky současně znamená trénink jemné motoriky a mozku. Opakováním se zesilují nervové přenosy mezi mozkem, míchou a svalem a trénujeme tak obratnost svalů a nervosvalovou souhru.

Já už se těším na další týdny a další úkoly z knížky. Ráda se s vámi zas podělím o dojmy. A jak krotíte svého slona vy?