Ještě dnes ráno jsem se probouzela v ašrámu za zvuku gongu, který vždy v 5:30 ohlašoval začátek dne. Teď už jsem ale zpátky na cestě do “civilizace”. Z welšského ašrámu do welšské vesničky, odsud podél potoka lokálkou do města Swansea a ze Swansea vlakem do většího Bristolu, a z Bristolu let do ještě větší Prahy. Je dobře, že můj návrat je tak postupný. Postupně větší dopravní prostředky, postupně více lidí okolo, více ruchu, více vjemů. Ty tři dny, které jsem strávila v Mandala Yoga Ashramu, byly opravdu vzdálené běžnému životu západního člověka.

Samotné prostředí kolem ašrámu je výjimečné, posazené na kopci ve zvlněné krajině jižního Walesu. Uprostřed zelených pláni s ovečkami a vřesovišť s výhledy daleko do krajiny až na nejvyšší a ještě stále zasněžené vrcholy welšských pohoří. V zelené krajině jsou vidět jen jednotlivá stavení, farmy. Žádné komíny, auta, silnice, města ani vesnice. A slyšet je jen vítr, ptáci a ovce.

Ašrám samotný má velkou a malebnou zahradu. Velká plocha včetně několika velkých fóliovníků a skleníku je využívána k pěstování zeleniny.

Osobností tohoto jogového centra je Svámí Nishchalananda, který ho v osmdesátých letech založil, brzy po svém návratu z Indie, kde se 14 let učil u Svámího Satyanandy. Svámí Nishchalananda tady v ašrámu stále žije a působí. Na začátku pobytu mi bylo řečeno, že je teď v ústraní, nezúčastňuje se programu a ani nepřijímá návštěvy, aby načerpal síly. Měla jsem ale štěstí. Hned první ráno jsem ho náhodou potkala v zahradě. Usměvavý chlapík ve fialové mikině a oranžových kalhotech. Chvilku mi trvalo než mi došlo, že je to on. Bavili jsme se asi dvě minuty. Překvapilo mě, že si pamatoval mého tátu, který tu před dvanácti lety byl. I z tak krátkého rozhovoru byl hlavně cítit Svámího dobrý smysl pro humor.

Ašrám pořádá různé několikadenní i několikatýdenní kurzy, ale člověk může přijet i jen tak. Na pár dní nebo na pár měsíců. Já jsem tu byla zrovna v době, kdy se zde konal týdenní kurz zpívání manter, na který přijelo asi 15 lidí. Já jsem tu byla jako návštěvník, ale i přesto jsem se mohla zúčastnit společného ranního a večerního programu. Všichni lidé v ašrámu se zároveň setkávají třikrát denně u jídla a také u tzv. karma jógy. Ta znamená dobrovolnou práci ať už na zahradě, v kuchyni nebo dílně. Já jsem například sázela špenát ve skleníku, sbírala větve a poslední den jsem pro všechny pekla obrovský koláč.

I když jsem nebyla účastníci kurzu, stále bylo co dělat. Den začínal hodinou a půl cvičení jógy, poté byla hodinka meditace a zpívání manter. Po snídani byl čas na karma jógu, kolem 11 pak malá přestávka na čaj (jsme přece v Británii), po obědě pak byly asi dvě hodiny volného času. Ty jsem i přes déšť ráda trávila výpravami po okolí. Bez zapůjčených holin by to nešlo – welšská krajina je sice krásná ale neskutečně podmáčená a bahnitá.

Když jsem měla později odpoledne ještě čas tak jsem byla v knihovně. A ta byla neskutečná! Taková kolekce zajímavých knížek a přesně na témata, která mě ohromně zajímají. Snad všechny knihy o józe, meditaci, dále pak o psychologii, zdraví… Mohla bych tu strávit několik let.

Před večeří byla druhá karma jóga – práce na zahradě, v kuchyni nebo úklid společných prostor. V 8 večer bylo setkání s povídáním a zpěvem. Po 9 hodině večer už ukládání ke spánku a začátek ticha – mlčení, které skončilo až druhý den po snídani.

Prostory celého ašrámu byly krásně vybavené. Nádherná byla zejména nově zrekonstruovaná tělocvična s masivní dřevěnou podlahou a krásnou výzdobou.

Útulné a prosvětlené prostory byly i v jídelně, kde bylo krásné vidět do zeleně zahrady.

Ubytovací pokoje byly dřevěné, skromné, ale postel velmi pohodlná. Pokoj jsem sdílela ještě se dvěmi jogínkami z Anglie. Obě měly ale tak složitá spirituální jména, že jsem si je zapamatovala asi až poslední den.

Velká většina lidí zde byla z Británie. Jeden z návštěvníků byl ale například ze Švédska, ten do ašrámu přijel na tři týdny, odpočinout si a zároveň se zapojit do práce kolem ašrámu. Stejně tak přijel i další mladý muž ze Skotska, na pár měsíců – pomoci ašrámu a možná prohloubit i praxi jógy. Poznala jsem tu i lidi z Německa a Belgie. Kromě účastníků kurzů a návštěvníků ať už krátkodobých jako já nebo těch dlouhodobých je tu skupina lidí, která v ašrámu bydlí a stará se o jeho chod. Jsou to jogoví učitelé, včetně Svámího Nishchalanandy, kteří tu vedou odborné kurzy, lekce a přednášky. Dále pak lidé, kteří mají na starosti zahradu, administrativu nebo kuchyni.

Celému týmu jsem vděčná, že jsem mohla přijet a děkuji i za to, že jsem od nich získala svolení pořídit v ašrámu pár fotografií pro Vaši představu a hlavně pro taťku, který bude koukat, jak ašrám za těch dvanáct let rozkvetl. Příště, vzkazuje Svámí, máme přijet spolu.